Křest je modlitba spojená s obřadem ponoření nebo polití vodou. Toto jednoduché gesto je však znamením hlubší skutečnosti, která se odehrává v lidském nitru. Křest je branou do církve a trvalým propojením života s Bohem. Křtem je člověk navždy spojen s Ježíšem a jeho obětí na kříži. Stává se Božím dítětem. Skrze tuto svátost jsou také člověku odpuštěny všechny hříchy.
Pro křest se musí člověk svobodně rozhodnout. V případě malého dítěte toto rozhodnutí dělají rodiče jako jeho zástupci.
Kdo v sobě vnímá touhu být pokřtěn, může vyhledat nejbližšího kněze, se kterým se domluví na dalších podrobnostech. Samotnému křtu obvykle předchází období příprav, tzv. katechumenát. V něm člověk blíže poznává Krista a křesťanský život.
Církev také umožňuje křtít malé děti. Jako totiž rodiče touží dát svému dítěti to nejlepší a neustále mu nabízejí lásku nebo mu dávají vzdělání a výchovu, podobně mohou pro své dítě žádat křest. Ten dá dítěti nový Boží život a zařazuje je do společenství církve.
Křest dětí však předpokládá a vyžaduje, že je rodiče budou vychovávat v křesťanském životě. Boží život je totiž v člověku jako semínko, které je potřeba dále rozvíjet, aby mohlo růst a přinášet plné ovoce.
Chtějí-li rodiče nechat dítě pokřtít, mohou si promluvit s nejbližším knězem.
Obřad křtu je pak popsán krok za krokem na stránkách www.liturgie.cz
Dítě může být pokřtěno při mši sv. nebo i mimo ni při zvláštní bohoslužbě.
Kmotr, který je také přítomný při křtu, pomáhá dítěti v křesťanském životě. Kmotr má být proto dobrý věřící, aby tuto úlohu dokázal plnit.
Biřmování je svátost křesťanské dospělosti. Člověk v ní dostává trvalý dar Ducha Svatého. Biřmování dovršuje milost, kterou přinesl křest.
Přijmout biřmování znamená uzavřít s Bohem „smlouvu“. Biřmovanec říká: Ano, věřím v tebe, můj Bože, dej mi svého Svatého Ducha, abych ti zcela patřil, abych se od tebe nikdy nevzdálil a abych ti vydával svědectví ve svém životě tělem i duší, slovem i skutkem, ve dnech dobrých a zlých. A Bůh odpoví: Ano, také v tebe věřím, mé dítě – a dám ti svého Ducha, dám ti sebe samého. Budu patřit celý tobě. Nikdy od tebe neustoupím ani v tomto, ani ve věčném životě. Budu přítomen ve tvém těle a tvé duši, ve tvých slovech i činech. I kdybys na mě zapomněl, přece budu tady – v dobrém i ve zlém.
(Katechismus pro mladé YouCat)
O přijetí biřmování je možné požádat nejbližšího kněze. Samotnému přijetí svátosti obvykle předchází příprava, během níž může člověk spolu s dalšími poznávat křesťanství, diskutovat o víře a blíže se seznamovat s Bohem.
Eucharistie (někdy také zúženě nazývaná Svaté přijímání) je tím nejcennějším, co církev uchovává. Věříme totiž, že eucharistie je živý Bůh, Ježíš Kristus, který je přítomný pod podobami chleba a vína. Proto prokazujeme eucharistii nejvyšší úctu.
Svátost smíření je možné přijmout vždy 30min. před každou mší svatou nebo kdykoliv na požádání na faře.
Každý člověk v životě chybuje a prohřešuje se. Ve svátosti smíření se setkává s milosrdným Bohem, který jej znovu bere do své náruče a očišťuje od hříchů. Svátost smíření je tak jedním z největších darů: můžeme začít znovu, nezatíženi, bez „hypoték“ ze včerejška, přijati s láskou a vybaveni novou silou. Bůh je milosrdný a toužebně si přeje, abychom jeho milosrdenství skutečně využili. Kdo lituje svých hříchů a vyznává je ve svátosti smíření, otevírá novou čistou stránku v knize svého života.
(Marnotratný) syn řekl Otci: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.‘ Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ (Lk 15,21-22)
Když se Ježíš ukázal svým učedníkům po svém vzkříšení, jako první dar jim dal právě svátost smíření. Učedníkům řekl: „Přijměte Ducha Svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu budou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nebudou.“ (Jan 20,22-23)
Hříchy tedy může odpouštět pouze Bůh. On sám ale svěřil církvi tento dar, aby jej rozdávala. Kněží a biskupové, kteří mohou zpovídat, jsou tedy prostředníky, skrze něž Boží milosrdenství konkrétně působí.
Svatba v kostele je něčím hlubším než jen obřadem s jedinečnou atmosférou. Snoubenci si vzájemně udělují svátost manželství a zavazují se k věrnosti na celý život. Také propojují svůj vztah s Bohem a zavazují se k přijetí potomstva.
V kostele se mohou brát partneři, z nichž je alespoň jeden pokřtěný, a kterým nebrání v uzavření sňatku předchozí závazky (např. předchozí svatba v kostele).
Do manželství také musí oba snoubenci vstoupit svobodně, tedy bez nátlaku.
Křesťané nemilují jinak než ostatní lidé, zato se jim dostává větší pomoci. (Neznámý autor)
Nejlepší je popovídat si s místním farářem, se kterým se domluvíte na dalších podrobnostech. Doporučujeme jej navštívit s dostatečným předstihem, protože součástí manželství je také příprava. Ta může trvat různě dlouho a probíhá formou setkání vedená např. knězem nebo manželským párem z farnosti.
Snoubenci také zajdou na matriku s občanskými průkazy a rodnými listy, kde ohlásí svatbu v kostele.
Kdykoliv můžete požádat na tel. : 415214098 nebo 731402501
Svátost pomazání nemocných je velkou pomocí při nemoci nebo vážné zdravotní těžkosti. Především totiž člověka posiluje v jeho nemoci, uděluje útěchu a pokoj do srdce a jeho utrpení spojuje hlubokým poutem s Kristem. U mnohých tato svátost vede i k tělesnému uzdravení. Umírá-li někdo, tato svátost mu dává sílu ke všem tělesným i duševním zápasům na jeho poslední cestě.
Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně. (Jak 5,14)
Svátost nemocných přijímá člověk, který je ve vážném zdravotním stavu nebo je vysokého věku. Svátost nemocných může člověk přijmout i vícekrát, proto má smysl o ni žádat i v mladém věku, například před závažnou operací. Mnozí křesťané v této situaci žádají také o svátost smíření.
Hlavní část obřadu je modlitba spojená s pomazáním čela a rukou nemocného posvátným olejem.