Děkanský kostel svatého Petra a Pavla v Podbořanech je pozdně barokní sakrální stavbou nacházející se východně od centra města na malém návrší. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Původní gotický kostel zde stál již v 15. století. Tento původní kostel vyhořel v roce 1599 spolu s
městem. Současný barokní kostel byl postaven v roce 1781.
Jde o jednolodní stavbu zakončenou trojbokým presbytářem se sakristií na severní straně. V průčelí
kostela, na jeho západní straně, je vyzdvižena hranolovitá věž, pod kterou vede hlavní vchod. Nároží lodi
je zkoseno. Nároží věže jsou vyžlabena. Fasáda kostelní lodi je členěna pilastry, presbytáře a sakristie
jsou členěny lizénovými rámci.
Presbytář i sakristie jsou zaklenuty valenou klenbou. Triumfální oblouk je půlkruhový. Loď je sklenuta
valeně s výsečemi na pásech, které vybíhají z polopilířů členěných pilastry. Ve vrcholu klenby je štukové
zrcadlo. Kruchta je zděná s obloukově vypnutým středem. Je podpírána dvěma masívními toskánskými
sloupy, avšak nepodklenuta. V podvěží se nachází valená klenba.
Zařízení interiéru kostela pochází z druhé poloviny 18. století. Je značně rustikální, bez klasicistních
zásahů, s plochou rokajovou ornamentikou. Hlavní oltář má nástěnnou portálovou architekturu s
obrazem pocházejícím ze 20. století a sochy dvou světců. Dva boční oltáře jsou tabulové, sochařské, a
jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému a sv. Janu Křtitelovi (při triumfálním oblouku v lodi). Na oltáři sv.
Jana Nepomuckého se kolem niky se sochou nacházejí akantové řezby se stuhou. Dva boční oltáře v
lodi kostela jsou portálové se sochami světců. Na oltáři Panny Marie se nachází obraz z 20. století a na
oltáři Nejsvětějšího Srdce Páně novodobá socha. Řečniště kazatelny je vyzdobeno malovanými
výplněmi. V presbytáři se nacházejí barokní sochy sv. Josefa a sv. Floriána, v lodi kostela sochy sv.
Jana Nepomuckého a sv. Dominika, a dále Panny Marie pod křížem a krucifix. Barokní kamenná
křtitelnice je původní.
U kostela se nachází pozdně barokní fara z roku 1788. Je to jednoduchá obdélná jednopatrová stavba.
Fasády fary jsou členěny lizénový rámci. Místnosti v přízemí mají valenou klenbu s výsečemi a se
stýkajícími se výsečemi. U kostela stojí sloup Nejsvětější Trojice z období kolem roku 1700, který byl
obnoven v roce 1868.
Ve zvonovém patře věže jsou zavěšeny dva zvony, bohužel předělané na elektrické zvonění. Jejich pláště jsou zaplněny německými nápisy – citáty z Bible, plastikami erbů majitelů města Podbořan, plastikou městského znaku Podbořan a kříže obtočeného hadem na větším zvonu a kříže s Kristem na menším zvonu.
|
Větší zvon spodní průměr – 108 cm hloubka – 87 cm šířka traverzy – 110 cm délka srdce – 94 cm ulit – 19. 10. 1590 zvonař – Hans Wieldt |
|
Menší zvon
spodní průměr – 89 cm
hloubka – 70 cm
šířka traverzy – 92 cm
délka srdce – 80 cm
ulit – 19. 10. 1590
zvonař – Hans Wieldt
Přímo nad dřevěným schodištěm je zavěšen ještě jeden malý zvon na ruční zvonění:
Malý zvon
spodní průměr – 48 cm
výška – 41 cm
šířka hlavy – 67 cm
délka srdce – 36 cm
Varhany v kostele sv. Petra a Pavla v Podbořanech patří mezi jedinečné varhanářské památky v naší diecézi. Jsou dílem bratří Tobiase a Christiana Dresselů ze saského AnnabergBuchholz. Dvoumanuálový nástroj v robustní skříni s hracím strojem vestavěným v podstavci byl na kůr nového barokního chrámu osazen v červnu 1750. Varhany za 500 zl. (600 tolarů) věnoval místní dobrodinec, provazník Thomas Lampel. V prosinci 1816 uskutečnil renovaci varhanář Johann Konstantin Müller z nepomyšlské varhanářské dílny. R. 1822 byl zvětšen kůr a podepřen kamennými sloupy. V r. 1867 postavil Johann Georg Sommer z Chebu nynější samostatný hrací stůl a dodal nové klávesnice. Někdy v té době byla skříň nástroje zdobena mramorováním. Renovaci varhan uskutečnil kolem r. 1887 zde čerstvě usazený varhanář Ferdinand Langenauer, od něhož pocházela i nová měchová soustava s klikou. Tato dílna zde působila téměř do poloviny 20. století, Josef Langenauer pečoval o nástroj ještě v r. 1944. V červnu 1949 zde pracoval Gerhard Schaller, tehdy varhanář v Chebu. Později byl připojen elektroventilátor. Koncem 20. století byla provedena Joachimem Žurem z Jablonce nad Nisou základní konzervace a oprava varhan, napadených červotočem. Podbořanské varhany jsou mimořádné i tím, že na rozdíl od dochovaných klasických domácích nástrojů lze na nich technicky i stylově provozovat mj. mnohé skladby Buxtehudeho či Bachovy, jejichž interpretace na varhany s krátkou basovou oktávou a omezeným pedálem není možná.
Zpracováno podle publikace Tomáš Horák: Varhany a varhanáři Lounska, Žatec a Podbořanska, Albis International, 2003 Podle diecézního organologa Mgr. Radka Rejška by bylo žádoucí pietní restaurování s odstraněním pozdějších změn a navrácením do původního stavu.